Začlenění samostatné akumulační nádoby do otopného systému má své nesporné výhody, ale také nás může při nesprávném využívání zklamat. Akumulovat teplo má svůj význam jen tehdy, pokud ho je v určitém čase nadbytek nebo jej lze v určitou dobu levně získat z alternativních zdrojů (např.solární systém).

Z praxe jsou známé případy, kdy si uživatel přál krbovou vložku s výměníkem, aby mohl teplo ukládat a také omezil nárazový přebytek tepla v nízkoenergetickém domě. Vše bylo v pořádku až do doby, kdy zjistil, že shánění dřeva, špína a prach z topení i  samotná obsluha jej obtěžují a tak předpoklad denního topení krbem vystřídalo jen příležitostné a sváteční topení na doplnění atmosféry. Běžné topení pak bylo realizováno z externí akumulační nádoby, kam nebyl připojen solární okruh a topnou vodu zajišťovala elektrospirála. Ta ohřívala se ztrátami vodu, voda byla se ztrátami vedena do výměníku,  kde se ohříval opět se ztrátami vzduch a ten byl následně opět se ztrátami rozváděn do místností. Protože se jednalo o centrální horkovzdušný systém a v místnostech nebyly lokální zdroje tepla, opět docházelo k neefektivnímu vytápění s problémy, které jsou popsány v jiném článku poradny. Majitel systému byl velmi zklamaný celkovou spotřebou, která byla výsledně vyšší, než očekával.

Závěr: Samostatná akumulační nádoba přináší úspory, jen pokud slouží účelu, pro který je určena. Několikerá přeměna energií a její transport zvyšuje náklady na vytápění. Investice do topných systémůje vysoká a dlouhodobá, proto je potřeba také zvážit případné změny sazeb elektrárenských společností, není prozíravé postavit systém akumulace jen na výhodnost současné nízké sazby, kdy se “vyplatí” akumulovat a využívat nastřádané teplo po dobu vyšší sazby. To vše se může velmi rychle změnit a externí akumulační nádoba se rázem stane luxusním boilerem.